Zuby činčily rostou celý život: jak je obrušovat

Zuby činčily rostou nepřetržitě celý život, u řezáků klidně o pět i více centimetrů za rok. V přírodě je obrušuje tvrdá a chudá strava, v bytě je to úkol pro vás. Pokud zvíře nemá co žvýkat a okusovat, zuby přerostou, poraní tlamičku a činčila přestane žrát. Dobrá zpráva zní, že prevence je jednoduchá: neomezené seno a stálý přísun materiálu na okusování vyřeší obrušování prakticky samo.

Proč zuby rostou pořád

Činčila je býložravec, jehož přirozenou potravou jsou tvrdé trávy, byliny a kůra. Taková strava zuby intenzivně brousí, a proto je evoluce vybavila otevřenými zubními kořeny, ze kterých zub dorůstá neustále. Zdravé zuby činčily mají sytě oranžovou až žlutou barvu, to je normální zbarvení skloviny, ne známka nemoci. Problém nastává ve chvíli, kdy obrus nestíhá růst: řezáky se prodlužují a stoličky vytvářejí ostré hráčky, které řežou do jazyka a tváří.

Seno brousí nejlépe

Nejdůležitějším nástrojem na obrušování není žádný kámen ani hračka, ale obyčejné seno. Při dlouhém žvýkání tvrdých stébel se stoličky o sebe třou ze strany na stranu a brousí se přesně tam, kde je potřeba. Granule tuto práci nezastanou, činčila je rozlouskne několika skusy a stoličky se při tom téměř nenamáhají. Proto platí, že činčila, která žere hlavně granule a málo sena, míří k zubním problémům, i kdyby měla klec plnou okusovacích hraček. Seno nabízejte neomezeně a čerstvé, ochotu žvýkat podpoříte i vplétáním sušených bylin mezi stébla.

Pokud činčila seno odmítá, zkuste jinou seč nebo jiného dodavatele, rozdíly v chuti jsou velké. Hlad ji k senu nepostrčí, dokud má misku plnou granulí, proto jejich dávku držte přísně odměřenou.

Okusový materiál do klece

Řezáky si činčila udržuje okusováním tvrdých materiálů. Do klece jí trvale dejte větvičky z jabloně, hrušně, vrby nebo lísky, vždy neošetřené postřiky a usušené. Vyhněte se větvím z peckovin, tedy třešně, švestky nebo meruňky, a z jehličnanů, obsahují látky, které činčile škodí. Skvělou službu dělá i pemzový nebo lávový kámen a dřevěné hračky z lipového dřeva. Materiály obměňujte, aby zvíře neztratilo zájem, a počítejte s tím, že zničené kusy jsou známkou správně fungujících zubů, ne plýtvání. Okusové větvičky a minerální kameny doplníte snadno na onlinepet.cz.

Větvičky před podáním opláchněte horkou vodou a nechte uschnout. Nasbírat je můžete i sami na místech dál od silnic a polí ošetřovaných postřiky. Silnější větve o průměru dva až tři centimetry vydrží déle a činčilu zabaví víc než tenké proutky.

Příznaky zubních problémů

Přerostlé zuby poznáte nejdřív podle chování při krmení. Činčila si granule bere a zase je odkládá, žvýká jen na jedné straně, vybírá měkčí kousky nebo žrádlo úplně odmítá. Typická je mokrá brada a hrudník od slintání, zvýšené slzení jednoho oka, hubnutí a menší nebo deformované bobky. Někdy je vidět i nápadně dlouhé nebo zkřivené řezáky.

Jakýkoli z těchto příznaků znamená návštěvu veterináře se zkušeností s hlodavci, a to co nejdříve. Přerostlé stoličky nejsou vidět zvenku a jejich úprava se provádí v ordinaci, zpravidla v krátké narkóze. Sami se o zkracování zubů nikdy nepokoušejte, štípání kleštěmi zub roztříští a situaci výrazně zhorší. Po ošetření se vždy vraťte k příčině: víc sena, víc okusu a méně granulí, jinak se problém za pár týdnů vrátí.

Kontrola u veterináře

Veterinář si s přerostlými řezáky poradí zkrácením speciální frézkou, které je rychlé a bezbolestné. Stoličky se kontrolují otoskopem přímo v tlamičce a jejich hráčky se brousí v krátké narkóze. U činčil s opakovanými potížemi se doporučuje preventivní kontrola chrupu každých šest měsíců, sklon k nepravidelnému růstu zubů bývá totiž částečně dědičný. Při koupi mláděte se proto vyplatí ptát chovatele, zda se v linii zubní problémy nevyskytovaly.

Prevence v kostce

• Seno neomezeně, žvýkání stébel je hlavní brzda růstu stoliček.
• Granule střídmě, jedna až dvě lžíce denně, aby neubíraly chuť na seno.
• Stálý okus, větvičky z jabloně či vrby, pemza, lávový kámen, lipové hračky.
• Kontrola jednou týdně, brada, řezáky, chuť k jídlu a velikost bobků.

Zuby jsou u činčily doslova otázkou života a smrti, ale péče o ně nevyžaduje nic složitého. Stačí denně doplňovat seno, udržovat v kleci zásobu větviček a jednou týdně se zvířeti podívat na bradu a do misky. Odměnou vám bude činčila, která s chutí chroupe do vysokého věku.