Jak nastavit správný pitný režim pro psy a kdy je zvýšená žízeň varovným signálem nemoci

Miska s vodou visí u misky s granulemi jako samozřejmost, a přesně proto jí většina chovatelů nevěnuje pozornost. Přitom pitný režim rozhoduje o zdraví ledvin, močových cest i srdce stejně důsledně jako kvalita krmiva, jen se to neprojeví hned. Pes navíc na rozdíl od člověka nepoví, že mu je špatně, spíš jen o pár doušků míň pije, a týdny si toho nikdo nevšimne. V tomto článku najdete, kolik vody pes skutečně potřebuje, jak poznat, že mu chybí, a proč je někdy varovným signálem přesně opačná situace: že pije najednou mnohem víc než obvykle.

Kolik vody pes vlastně potřebuje

Základní vodítko, které používají i veterináři, je zhruba 50 až 60 mililitrů na kilogram hmotnosti za den. U desetikilového psa to vychází na půl litru až šest set mililitrů, u třicetikilového psa na jeden a půl až necelé dva litry. Číslo je orientační horní hranice pro psa krmeného čistě granulemi, protože suché krmivo obsahuje jen kolem deseti procent vody a všechnu zbylou tekutinu si pes musí dopít sám. Pokud dostává i kapsičku nebo konzervu, potřeba vypité vody klesá, protože mokré krmivo obsahuje kolem sedmdesáti až osmdesáti procent vlhkosti a část pitného režimu tak pes sní rovnou z misky s jídlem.

Do čísla se počítá i voda z pamlsků a případných polévek, jen se prosím vyhněte cibulové nebo silně kořeněné variantě z lidské kuchyně, cibule je pro psy toxická v jakékoli podobě. Neberte tedy padesát mililitrů na kilo jako přesnou laboratorní hodnotu, ale jako orientační pásmo, od kterého se odvíjí, kdy má smysl začít pátrat po příčině, pokud pes pije výrazně méně nebo výrazně víc.

Orientační tabulka podle váhy

Pro rychlou představu, kolik by měl pes krmený granulemi zhruba vypít za den, se hodí pár konkrétních čísel. Berte je jako výchozí bod, ne jako přesnou normu, kterou musí pes splnit do posledního mililitru.

• 5 kg pes (čivava, jorkšír): přibližně 250 až 300 ml denně.
• 10 kg pes (jezevčík, francouzský buldoček): přibližně 500 až 600 ml denně.
• 20 kg pes (border kolie, kokršpaněl většího vzrůstu): přibližně 1 až 1,2 litru denně.
• 30 kg pes (labrador, německý ovčák): přibližně 1,5 až 1,8 litru denně.
• 40 kg pes a víc (bernský salašnický pes, novofundlandský pes): přibližně 2 až 2,4 litru denně.

V horkém létě, po náročné procházce nebo u psa krmeného výhradně suchými granulemi bez jediné lžíce mokrého krmiva počítejte spíš s horní hranicí uvedeného rozmezí, v chladném počasí a u psa s pravidelnou porcí kapsičky nebo konzervy naopak s dolní.

Co množství vypité vody ovlivňuje

Typ stravy hraje největší roli, jak je vidět výš. Dál se počítá aktivita: pracovní a sportovní psi, ale i obyčejný aktivní víkendový výlet do kopců, zvyšují potřebu tekutin klidně o třetinu i víc. Horké letní počasí a vytápěné byty v zimě vodu z těla odpařují rychleji, než si uvědomujeme, zvlášť u plemen s krátkým čenichem, která hůř zvládají chlazení dýcháním. Věk se projevuje na obou koncích škály, štěňata mají rychlejší metabolismus a poměrně vyšší potřebu tekutin na kilogram, staří psi naopak často pijí méně, protože méně vnímají žízeň, a je potřeba jim vodu spíš nabízet aktivně. Březí a kojící feny potřebují tekutin výrazně víc, u kojící feny s velkým vrhem klidně dvojnásobek běžné dávky. A pak jsou tu léky: kortikoidy, některá diuretika nebo léky na srdce dokážou pitný režim psa zásadně změnit, což je dobré mít na paměti, pokud pes něco takového dlouhodobě bere.

Jak poznat, že psovi voda chybí

Nejjednodušší domácí test je kožní řasa: jemně nadzvedněte kůži v zátylku mezi lopatkami a pusťte. U dobře hydratovaného psa se kůže vrátí do původní polohy prakticky okamžitě, do jedné až dvou sekund. Pokud se vrací pomalu nebo zůstane chvíli nadzvednutá jako stanový vrchol, jde o jasný signál dehydratace. Druhý rychlý test jsou dásně: přitisknutý prst by měl zanechat bledé místo, které do dvou sekund zrůžoví, u dehydratovaného psa je návrat pomalejší a dásně samotné bývají lepkavé místo vlhké a kluzké. Dalšími příznaky jsou zapadlé oči, hustší a lepivější slina, ztráta chuti k jídlu, letargie a u vážnější dehydratace i zrychlený tep. Když si nejste jistí, radši navštivte veterináře, dehydratace se dá potvrdit i jednoduchým krevním testem a u psů se sklonem k ledvinovým nebo srdečním potížím se nevyplácí čekat.

Když pes odmítá pít dost

Než sáhnete po drastických opatřeních, zkuste pár jednoduchých triků. Rozmístěte misky do víc místností, ne každý pes je ochotný chodit pít daleko od svého oblíbeného kouta. Vodu měňte aspoň jednou denně a misku pravidelně myjte, na dně se rychle tvoří biofilm, který voní psímu čichu nepříjemně, i když je pro nás neviditelný. Řadě psů vyhovuje tekoucí voda z fontánky víc než stojatá hladina, jde o pozůstatek instinktu z volné přírody, kde je tekoucí voda obvykle čistší. Pomůže i přidání trochy vlažné vody nebo lžíce kapsičky v omáčce do granulí, aby vznikla řidší kaše, kterou pes sní i vypije zároveň. V horkých dnech oceňují psi kostky ledu v misce nebo v hračce na lízání. Pokud pes odmítá pít i po vyzkoušení těchto úprav a k tomu je apatický nebo nechce jíst, patří k veterináři, ne k dalšímu experimentování doma.

Pozor i na opačný extrém: pes pije najednou mnohem víc

Tohle bývá zákeřnější, protože vypadá neškodně, dokonce uklidňujícně: pes přece pije, tak je v pořádku. Jenže náhlý a trvalý nárůst spotřeby vody, spolu s tím, že pes víc a častěji čůrá, patří mezi klasické první příznaky cukrovky, chronického onemocnění ledvin, Cushingova syndromu nebo u nekastrovaných fen i děložní infekce zvané pyometra. Tělo se v těchto případech snaží zředit přebytek cukru v krvi nebo se zbavit toxinů, které nemocné ledviny nedokážou správně filtrovat, a žízeň roste jako kompenzační mechanismus. Orientační hranice, kdy zbystřit, je dvojnásobek běžné spotřeby udržený déle než pár dní, ne jednorázový horký den po procházce. Pokud si všimnete, že pes chodí pít v noci, žebrá u misky, nebo že najednou nestíháte doplňovat vodu tak často jako dřív, zapište si na pár dní, kolik toho vypije, a s číslem zajděte k veterináři. Včasný záchyt cukrovky nebo ledvinového onemocnění zásadně mění prognózu i kvalitu dalších let psova života.

Pitný režim ve zvláštních situacích

• Po intenzivním cvičení. Nenechte zadýchaného psa hltat velké množství vody najednou, zvlášť u velkých plemen s hlubokým hrudníkem. Rychlé napití velkého objemu spolu s pohybem po jídle patří mezi rizikové faktory nafouknutí a přetočení žaludku, stavu, který je bez okamžité operace smrtelný. Nabídněte menší množství po doušcích a nechte psa nejdřív pár minut zklidnit dech.
• Cesta autem a na výlety. Vezměte vlastní vodu z domova, změna zdrojové vody i teploty dokáže citlivějšímu psu rozhodit trávení. Skládací miska se vejde do každé tašky.
• Štěňata. Mají poměrově vyšší potřebu tekutin a rychleji se dehydratují, hlídejte proto misku obzvlášť pečlivě v prvních měsících.
• Senioři. Nabízejte vodu aktivně na víc místech, starší psi žízeň často podceňují a zapomínají zajít k misce sami od sebe.
• Nemoc s horečkou nebo zvracením. Nemocný pes ztrácí tekutiny rychleji a zároveň hůř pije, sledujte ho o to pozorněji a při odmítání vody déle než den kontaktujte veterináře.

Materiál a umístění misky hrají roli víc, než by se čekalo. Nerezová miska se snadněji udržuje čistá než plastová, na které se rychleji dělají mikroškrábance a v nich bakterie. Miska by neměla stát vedle radiátoru ani na přímém slunci, voda se v ní rychle ohřeje a pes ji pak pije neochotně. A pokud máte doma víc psů, dejte pozor, aby si dominantnější jedinec nehlídal jedinou misku, u víc misek rozmístěných po domácnosti se tenhle problém sám vyřeší.

Dobrý pitný režim jde ruku v ruce s kvalitním krmením. Granule Brit Premium by Nature dodají psovi vyváženou stravu podle jeho velikosti a Adult S, M nebo L vyberete přesně podle hmotnosti, a když k nim občas přidáte konzervu nebo kapsičku v omáčce, pomůžete mu s pitným režimem úplně přirozeně, bez jediného triku navíc. V e-shopu OnlinePet najdete oboje pohromadě, takže si dávku i kombinaci snadno naladíte podle toho, kolik váš pes skutečně pije.