Začínáme s činčilou: klec, výbava a první dny

Činčila je tiché, zvědavé a překvapivě dlouhověké zvíře. Při dobré péči se běžně dožívá patnácti i dvaceti let, takže její pořízení je závazek srovnatelný s pořízením psa. Dobrá zpráva je, že o úspěšném startu rozhodnete ještě předtím, než činčila poprvé překročí práh vašeho bytu. Správně vybraná klec, kvalitní seno a granule pro činčily, koupací písek a klidné místo v bytě určí, jak rychle si nový obyvatel zvykne a jak brzy vám začne důvěřovat. V tomto průvodci projdeme celou výbavu i první dny doma krok za krokem, abyste na nic důležitého nezapomněli.

Kde v bytě činčilu ubytovat

Činčila pochází z chladných horských oblastí Jižní Ameriky a její pověstně hustá srst je stavěná na chlad, ne na teplo. Ideální teplota v místnosti je patnáct až dvacet dva stupňů a dlouhodobě by neměla překročit dvacet pět stupňů. Klec proto nikdy nestavte k topení, na přímé slunce ani do vytápěné kuchyně, kde se navíc drží páry a pachy. Stejně důležitý je klid. Činčila je aktivní za soumraku a v noci, přes den spí, takže místnost, kde přes den hraje televize nebo dovádějí děti, jí bude trvale narušovat odpočinek a zvyšovat stres.

Dobrou volbou bývá pracovna, méně používaný pokoj nebo klidnější kout obývacího pokoje. Počítejte ale s tím, že v noci bude činčila skákat, běhat v kolotoči a okusovat dřevo, takže úplné ticho od ní zase nečekejte vy. Ložnice lehkého spáče proto není ideální. Vyhněte se také průvanu, chodbě u vchodových dveří a vlhkým místnostem, jako je koupelna. Stabilní, chladnější a klidné místo je polovina úspěchu celého chovu.

Jak velkou klec činčila potřebuje

Činčila je vynikající skokan a pohybuje se především nahoru a dolů, proto potřebuje vysokou voliéru, ne nízkou klec určenou pro křečky nebo morčata. Za rozumné minimum pro jedno zvíře považujte základnu osmdesát krát padesát centimetrů a výšku alespoň jeden metr, pro dvojici úměrně víc. Platí jednoduché pravidlo: čím větší, tím lepší. V malé kleci činčila trpí nudou a nedostatkem pohybu, což se dříve nebo později projeví na zdraví, kondici i chování.

Vybírejte celokovovou voliéru s hustou mříží a kovovým nebo dřevěným vybavením. Plastové vany, rohy a doplňky činčila dříve nebo později okouše a spolykaný plast může způsobit vážné zdravotní potíže. Rozteč mříží do dvou a půl centimetru zabrání útěku mláďat i uvíznutí hlavy. Dvířka volte velká, ať se vám pohodlně uklízí a snadno se dostanete ke zvířeti i do všech koutů. Dno vysypte bezprašnou podestýlkou z lisovaných pelet nebo konopí, nikdy prašnými pilinami, které dráždí dýchací cesty.

Patra, domeček a další vnitřní vybavení

Uvnitř voliéry vybudujte soustavu pater z neošetřeného dřeva, po kterých bude činčila celou noc skákat. Poličky rozmístěte tak, aby žádný případný pád nebyl vyšší než zhruba čtyřicet centimetrů, a nejvyšší patro umístěte kousek pod strop, protože pobyt ve výšce dává činčile pocit bezpečí. Dřevo je zároveň materiál na okus, takže počítejte s tím, že poličky časem obrousí a občas je vyměníte za nové.

Nezbytný je dřevěný domeček na spaní, dostatečně prostorný, aby se do něj zvíře celé pohodlně schovalo. Dále seník na seno, těžká keramická miska na granule a kapátková napáječka, protože voda v otevřené misce by se rychle znečistila pískem a podestýlkou. Skvělým doplňkem je celoplošný běhací talíř nebo kolo o průměru alespoň třicet centimetrů. Klasická malá kolečka s mřížkou nebo příčkami nejsou vhodná, hrozí u nich zranění tlapek i páteře.

Podestýlka a pravidelný úklid

Na dno voliéry nasypte vrstvu tří až čtyř centimetrů bezprašné podestýlky z lisovaných dřevěných pelet, konopného vlákna nebo papíru. Prašné hobliny a piliny dráždí dýchací cesty a jemný prach se navíc drží v husté srsti. Vonné podestýlky s citrusovou nebo borovicovou přísadou nechte v obchodě, intenzivní pachy citlivému nosu činčily nedělají dobře. Znečištěná mokrá místa odstraňujte denně, hlavně rohy, které si zvíře vybere jako toaletu.

Kompletní výměnu podestýlky dělejte jednou týdně a zhruba jednou za měsíc umyjte celou klec horkou vodou s octem, včetně pater a domečku. Nepoužívejte agresivní dezinfekce ani vonné čisticí prostředky, zbytky chemie na dřevě činčila olíže při okusování. Při úklidu zvíře zavřete do přepravky nebo do výběhu, ať vám neuteče otevřenými dvířky. Čistá klec znamená zdravé dýchání, pěknou srst a byt bez zápachu, činčila sama je totiž prakticky bez pachu.

Seno a granule pro činčily: nachystejte je předem

Trávení činčily je nastavené na chudou stravu plnou hrubé vlákniny. Základ jídelníčku tvoří kvalitní seno, které musí být v seníku k dispozici nepřetržitě, a k němu jedna až dvě polévkové lžíce granulí denně. Vybírejte jednobarevné lisované granule pro činčily bez sušeného ovoce, ořechů, semínek a barevných kousků. Pestré müsli směsi vypadají v obchodě lákavě, ale činčile škodí, protože si z nich vybírá jen sladké a tučné kousky a zbytek nechává.

Ještě před příjezdem zvířete se u chovatele zeptejte, jaké krmivo pro činčily používá, a stejné si nachystejte domů. Náhlá změna stravy v kombinaci se stresem ze stěhování je totiž nejčastější příčinou zažívacích potíží v prvních týdnech. Na jiné krmivo přecházejte postupně, v průběhu zhruba dvou týdnů, postupným mícháním starého a nového. V našem e-shopu OnlinePet najdete čerstvě balená krmiva pro hlodavce bez zbytečného cukru, která citlivému trávení činčily vyhovují.

Koupací písek pro činčily nesmí chybět

Činčila se nikdy nekoupe ve vodě. O svou hustou srst pečuje válením v jemném písku, který z kožichu odvede vlhkost a přebytečnou mastnotu. Pořiďte proto speciální koupací písek pro činčily a uzavřenou koupelničku, ze které se prach tolik nešíří po bytě. Obyčejný stavební nebo akvarijní písek je příliš hrubý, srst láme a poškozuje, takže do koupelničky nepatří.

Koupelničku vkládejte do klece každý večer zhruba na deset až patnáct minut. Nenechávejte ji uvnitř trvale, činčila by ji začala používat jako toaletu a znehodnocený písek byste museli denně vyhazovat. Podrobněji se koupání věnujeme v samostatném článku, pro dobrý start stačí vědět, že písek patří do základní výbavy od úplně prvního dne.

První dny: klid je základ

Převoz je pro činčilu velký stres. Doma přepravku otevřete přímo u dvířek voliéry a nechte zvíře přejít dovnitř vlastním tempem, nikdy ho nevytahujte rukou. První dva až tři dny činčilu jen krmte, měňte vodu a pozorujte ji z dálky. Žádné hlazení, žádné vytahování z klece a žádné návštěvy, které se přišly podívat na nový přírůstek do rodiny.

Je normální, že činčila první dny hodně sedí v domečku a jí méně než obvykle. Zpozornět byste měli ve chvíli, kdy nejí a nepije vůbec, nebo když přestane trousit bobky. To je u činčily vždy důvod kontaktovat veterináře, protože zástava trávení je akutní stav. Většina zvířat se ale během několika dní osmělí a začne v noci prozkoumávat klec. Právě podle nočního ruchu poznáte, že se nový obyvatel zabydluje.

Ochočování: trpělivost a pamlsek

Po několika dnech klidu začněte u klece tiše mluvit, ať si činčila zvykne na váš hlas a pach. Dalším krokem je ruka volně položená do voliéry, ideálně s kouskem sušeného šípku nebo hrstkou sena. Nechte zvíře, ať přijde samo, očichá vás a pamlsek si samo vezme. Chytání činčily proti její vůli je nejrychlejší cesta, jak si vybudovat nedůvěru na dlouhé měsíce dopředu.

Počítejte s tím, že ochočování probíhá hlavně večer, kdy je činčila přirozeně aktivní a zvědavá. Během dne ji nechte spát. Odměnou za trpělivost vám bude zvíře, které večer samo přiběhne k dvířkám, vyskočí vám na ruku nebo na rameno a nechá se podrbat za ušima.

Výběh po bytě až po aklimatizaci

Volný pohyb po místnosti dopřejte činčile až ve chvíli, kdy je ochočená a prostor máte zabezpečený. Činčila skáče až metr vysoko a okusuje všechno, na co narazí. Schovejte kabely do lišt, odstraňte jedovaté pokojové rostliny, zavřete okna a zakryjte škvíry za nábytkem. Výběh vždy probíhá pod dohledem a jen v jedné zabezpečené místnosti. Začínejte s krátkými výběhy kolem dvaceti minut a mějte po ruce hrst sena nebo pamlsek, kterým zvíře navedete zpět do voliéry, honit ho po pokoji je zbytečný stres pro obě strany.

Jedna činčila, nebo rovnou dvojice

Činčily jsou společenská zvířata a ve dvou se nudí výrazně méně, zvlášť pokud jste přes den v práci. Nejjednodušší je pořídit rovnou sourozeneckou dvojici stejného pohlaví nebo kastrovaného samce se samicí. Seznamování dvou dospělých cizích zvířat je běh na dlouhou trať a vyžaduje oddělené klece a postupné kroky. Při výběru samotného zvířete dejte přednost chovateli, který vám ukáže rodiče i podmínky chovu. Zdravá činčila má lesklé oči bez výtoku, čistý nos, suchou bradu a hustou srst bez lysin. Mládě odebírejte nejdříve ve dvanácti týdnech věku, kdy je plně odstavené.

Základní výbava v kostce

• Vysoká celokovová voliéra se základnou alespoň osmdesát krát padesát centimetrů a výškou od jednoho metru.
• Dřevěná patra a domeček z neošetřeného dřeva, rozmístěná s malými výškovými rozestupy.
• Seník a kvalitní seno v neomezeném množství od prvního dne.
• Granule pro činčily bez cukru, ovoce a barevných kousků, zpočátku stejné jako u chovatele.
• Keramická miska a kapátková napáječka s každý den měněnou vodou.
• Koupací písek pro činčily a uzavřená koupelnička na každodenní péči o srst.
• Bezprašná podestýlka, okusové větvičky a běhací talíř s plnou běžeckou plochou.

Veterinář a dlouhodobý výhled

Ještě před pořízením zvířete si najděte veterináře, který má zkušenosti s drobnými savci, ideálně přímo s činčilami. Ne každá ordinace je skutečně ošetřuje a při zástavě trávení nebo zubních potížích rozhodují hodiny. Uložte si do telefonu číslo ordinace i nejbližší pohotovosti pro exotická zvířata.

Počítejte také s tím, že činčila s vámi bude žít klidně patnáct a více let. Po celou tu dobu potřebuje chladnou místnost, denní koupel v písku, neomezené seno a večerní pozornost. Pokud jste na takový závazek připraveni, odmění se vám zvíře s obrovskou osobností, které vás bude každý večer nedočkavě vítat u dvířek voliéry.